Hudební kurzy v polském Kaliszi – prázdninové ohlédnutí Kamily Cretan

Kdo sleduje prázdninové hudební dění, ten o nejrůznějších letních kurzech v naší republice ví. Jsou tradiční a oblíbené. Ale proč nepřekročit hranice a nevyzkoušet si letní kurzy v zahraničí?

Mně se toto letos poštěstilo. Vyrazili jsme se synem (pozounistou) na kurzy dechových nástrojů do Polska. Tyto kurzy doporučil synův profesor a jména lektorů pozounu byla zárukou kvality. Kurzy ovšem nebyly jen pro nástroje žesťové, ze dřev byly zastoupeny flétny, klarinety a saxofony. Začala jsem se do polského města Kalisz těšit dvojnásob.

Kalisz leží v trojúhelníku mezi městy Wroclaw, Poznaň a Lodž a je nejstarším polským městem vůbec (zmínka o něm pochází již z 2. století). Tyto kurzy se zde letos konaly již poosmnácté a tradice byla znát na neuvěřitelně skvěle fungující organizaci celého hudebního týdne.

Po příjezdu a zaregistrování se účastníci shromáždili u obrovské nástěnky, na níž visely všechny rozpisy a rozvrhy hodin. Tyto kurzy totiž obsahují nejen sólové lekce, ale také hru v několika orchestrech pod vedením zkušených dirigentů.

Lektorů jednotlivých oborů bylo několik a každý účastník měl nárok na jednu lekci u každého z nich. Účastníci, kterých bylo celkově určitě hodně přes 100 a v různém věku, byli rozděleni do dvou skupin: první skupina začínala ráno hrou v orchestru, individuální lekce pak měli tito studenti odpoledne. Druhá skupina to měla přesně naopak. Nikdy tedy nedošlo k tomu, že by se někomu něco krylo. Ráno, ještě před začátkem programu, měla každá nástrojová skupina hromadné rozehrání pod vedením jednoho z lektorů (ti se střídali po dnech). Protože vládlo většinu týdne pěkné počasí, toto rozehrání (a stejně tak i mnoho dalších aktivit) se odehrávalo venku. Kdo nesehnal cvičnou třídu, hrál v parku. Nejen proto se tento hudební týden jmenuje „Roztroubený Kališ“. Hudba zní skutečně všude. Každý den se v polední přestávce konal
koncert v kostele, na němž vystoupili především lektoři těchto kurzů. Odpoledne se ve městě konaly průvody dechových hudeb, na scéně v parku pak zněly odpolední a večerní koncerty nejrůznějších dechových těles.

Co se týče fléten, lektoři (pro nás možná méně známá jména) byli všichni báječní a studenti načerpali mnoho zkušeností a inspirace.

Seweryn Zaplatyňski studoval na univerzitě v Lodži pod vedením prof. Urszuly Janik, která byla další lektorkou těchto kurzů. Dále studoval v Hannoveru u prof. Andrey Lieberknecht, od roku 2008 působí v orchestru Národní filharmonie ve Varšavě. Je také držitelem titulu doktora umění a působí jako lektor na Fryderyk Chopin University of Music. Získal znalosti od mnoha vynikajících flétnistů a pedagogů (Peter-Lukas Graf, Philippe Bernold, Jean-Claude Gérard, Gaby Pas-Van Riet a János Bálint).

Urszula Janik se po studiu v Lodži zdokonalila na pařížské konzervatoři ve třídě Alaina Mariona; zúčastnila se také mistrovských kurzů v Nice (Alain Marion), Bayreuth (Milan Munclinger) a Duszniki (Jerzy Mrozik). Byla první flétnistkou a sólistkou orchestru Sinfonia Varsovia, poté se stala první flétnistkou a sólistkou Národní filharmonie ve Varšavě.

Marc Grauwels je významný belgický flétnista, k němuž se váže zajímavost, že v roce 1985 hrál v duu s kytaristou Guyem Lukowskim první provedení slavné a známé Historie tanga od Astora Piazzolly a podílel se také na první nahrávce tohoto díla. Předtím, v roce 1976 nastoupil do divadla Monnaie v Bruselu jako piccolo sólo (Belgická národní opera), kterou opustil v roce 1978 a stal se prvním sólistou flétny v Symfonickém orchestru belgického rozhlasu a televize. Učil patnáct let na Královské konzervatoři v Bruselu a dnes je předsedou jako titulární profesor na Královské konzervatoři Mons. Několik let je Marc Grauwels také tváří známého japonského výrobce fléten Miyazawa.

Michalina Barcikowska je specialistka na komorní i starou hudbu. Absolvovala magisterské studium na Univerzitě Fryderyka Chopina ve Varšavě. Věnuje se také hře na traverso a působí v orchestru Sinfonia Iuventu.

Svoji kvalitu předvedli všichni tito lektoři i na již zmíněných odpoledních koncertech v kostele, kde mohli jejich umění vyslechnout nejen účastníci kurzů, ale také posluchači z řad široké veřejnosti.

Na všechny koncerty, které se konaly během kurzů, byl vstup zdarma.

Další podporu poskytl místní Dopravní podnik, díky němuž dostali účastníci kurzů kartičku na bezplatné využití městské dopravy během festivalu. Příjemným bonusem byla i volná vstupenka na radniční vyhlídkovou věž.

Je možná trochu škoda, že jsme nepotkali vůbec žádné české účastníky. Tak skvěle vedené kurzy by bylo vhodné využít (zvláště při velmi příznivé ceně kurzu a pobytu – v přepočtu je pro nás Polsko poměrně dosti levnou zemí).

Spojení do Kališe je dostupné (kromě jízdy autem) s přestupem ve Wroclawi, odkud jezdí vlak pak poměrně často. Do Wroclawi jede z Prahy přímý vlakový nebo autobusový spoj.

Byl to skvělý, hudbou nabitý týden, ze kterého budeme se synem (každý ve svém oboru) ještě dlouho čerpat!