Rozhovor s hudební lektorkou a flétnistkou MgA. Martinou Komínkovou

Moc ráda se představím. Na flétny jsem hrála od dětství. Měla jsem výborného a nadšeného učitele, který dobře aranžoval a dělal spoustu aktivit nad rámec výuky. Hráli a zpívali jsme v souboru staré hudby. Díky tomu jsem získala praktické zkušenosti se hrou z listu, transpozicí, ale hlavně jsme odehráli spoustu krásných vystoupení na mnoha zajímavých místech.

Po dokončení studia příčné flétny v roce 2003 na Konzervatoři Brno jsem začala naplno učit flétny na ZUŠ v Brně. Dále jsem se odborně vzdělávala na kurzech a seminářích, např. na Letní škole staré hudby v Prachaticích. Rozhodnutí věnovat se zobcové flétně profesionálně přišlo později na kurzu s Heiko ter Scheggetem z Utrechtu.

Má následující studijní cesta byla krásná a velmi dobrodružná, ale také náročná časově i finančně. Jsem absolventkou oboru Teorie a provozovací praxe staré hudby na Masarykově univerzitě. Absolvovala jsem odbornou stáž na Hochschule für Music Hamburg ve třídě Petera Holtslaga, u něhož jsem pokračovala ve studiu na Akademii Muzyczné v Krakowě, kde jsem získala magisterský titul. Zobcovou flétnu jsem také studovala na univerzitě v Linci ve třídě Carin van Heerden (2011-2013).

Ještě dodám, že na studia jsem (vyjma stipendijního pobytu v Hamburku) dojížděla a snažila se vše skloubit při plném úvazku na ZUŠ a Konzervatoři Brno. Pedagogové, kteří se chtějí vzdělávat dnes, to mají mnohem snazší a levnější než měla moje generace. Z pohodlí domova se připojí na můj nebo jiný webinář, kde se dozví během hodinky až dvou spoustu odzkoušených tipů do výuky flétny, rady k improvizaci či postup, jak cvičit na nástroje.

Vzpomínám si na jeden okamžik, když jsem šla po schodech v ZUŠ a přemýšlela, jak bych mohla více využít a rozšířit tu spoustu vědomostí, které mi moji profesoři v cizině předali. Silně jsem vnímala, že si to nechci a ani nemohu nechat jen pro své žáky. A myslím, že brzy poté mi došlo, že se chci věnovat právě pedagogům. Dávalo mi to totiž velký smysl. Pokud učitel načerpá vědomosti, inspiraci a novou chuť do učení, bude to mít pozitivní dopad na mnoho dětí. A samozřejmě jsem vnímala mezeru v průběžném celoživotním vzdělávání velkého množství pedagogů, kteří zobcovou flétnu neměli možnost studovat, ale přitom ji učí. Já sama bych nechtěla učit na nástroj, který sama neovládám. Když víte, jak a taky co za repertoár na zobcovou flétnu hrát, výuka vypadá docela jinak. Je přitažlivá a pestrá, jak pro učitele, tak i pro žáky.

Rozhodně to považuji za výhodu, nejen co se týká samotného hraní, ale také lektorování. Obecně mám ráda flexibilitu a větší šíři zájmů a dovedností. Uvedu 2 příklady, na kterých to lze hezky ukázat.

V roce 2020 jsem se pustila do odvážného projektu natočení autorského CD Resonance s mými improvizacemi pro flétny a Live electronics. Myslím, že se mi podařilo zajímavě zkombinovat flétny příčné (příčnou/příčnou altovou) a zobcové: tenorovou a speciální basovou flétnu (zn. Paetzold, která má hranatý tvar).

Když vedu semináře pro pedagogy ZUŠ, dokážu se lépe vžít do situace, jakou zažívají pedagogové, kteří se zobcovou flétnou mají minimum zkušeností. V začátcích jsem při výuce také dost tápala. Klidně přiznám, že to bylo ve více oblastech. Např. ve výběru učebnic a pestrého repertoáru, v technice hry – artikulace pro mě byla španělská vesnice, práce se zvukem, technika levého palce. Myslím, že víc nemusím říkat

Posledních pár let kolem sebe vnímám celkovou otevřenost pro nové cesty ve výuce hudby. Sama jsem obklopena milými kolegy na naší báječné ZUŠ V. Kaprálové v Brně. Tam jsem ale jen 2 dny v týdnu, takže nejvíce interakcí mám na seminářích přímo s kurzisty – pedagogy a jejich žáky. Mám radost jednak z jejich zájmu o nové metody a následně také ze zápalu, se kterým se pouští do zapojení nových věcí do výuky. Letos na jaře se například přihlásila jedna skvělá paní učitelka a to i přesto, že jí v červnu oficiálně začínal důchod. Nejen, že sama kurz úspěšně absolvovala a začala praktikovat nové metody, stihla ještě nadchnout své kolegy. Výsledkem je, že do ZUŠ nakoupili altové a tenorové flétny, moderní učebnice a už se domlouváme na semináři, kdy za nimi přijedu. Tohle jsou pro mě jako lektorku ty nejkrásnější okamžiky. A podobných případů bych mohla uvést víc. Velmi mě naplňuje učit pedagogy zamilovat se do zobcové flétny (nebo improvizace, moderních techniky hry 😊 a nyní nově také do umění cvičit).

Jedním z největších šoků, v pozitivním slova smyslu, pro mě byla velmi odlišná mentalita při lekcích se zahraničními lektory. Ta se projevovala obzvlášť v jejich partnerském přístupu ke studentovi a velké otevřenosti. Tento jejich pozitivní přístup způsobil, že lekce byly nezapomenutelně krásné (a to i tehdy, když jsme hráli společně s lektorkou všechny stupnice chromaticky, což je na zobcové flétně dost výzva😊.

Myslím, že většina z nás si vzpomíná na svá studia, která se nesla v duchu spíše přísné (“ruské”) školy. Na lekcích převažovalo reagování pedagoga na chyby či nedostatky žáka. V cizině jsem díky odlišnému přístupu měla pocit, že se mohu dokázat naučit cokoliv. Měla jsem štěstí na opravdu špičkové hráče a zároveň mimořádně laskavé osobnosti. To mě silně inspirovalo pro moje přístupy ve výuce. Naštěstí se tento přístup, kdy bereme žáka jako partnera a aktivně jej zapojujeme do výuky, začíná zabydlovat i u nás.

Pokud bych nám v Čechách mohla dát nějakou radu, tak by to nejspíš bylo, abychom byli více spokojeni sami se sebou. Jsme talentovaní i pilní. Ale malinko nám chybí zdravé sebevědomí. A možná ještě, abychom se uměli vzájemně podporovat a přát si úspěch. To nám totiž dovolí si to naše krásné hudební povolání víc užívat. Já sama se snažím hudbu předávat tak, aby žáky hraní skutečně těšilo. S dovolením celý rozhovor zakončím myšlenkou, která mě velmi inspiruje. Pochází od amerického jazzového houslisty Ch. Howese, který prohlásil: “Dejte v hudbě na první místo radost a výsledky se dostaví”.