Rozhovor s MgA. Lucií Laubovou

Na letošním už XXVI. flétnovém dni bude hlavním hostem zpěvačka. Pro někoho možná překvapivá zpráva, ale věřím, že pro většinu pochopitelná souvislost. V následujícím rozhovoru proto chceme představit hlavního hosta XXVI. flétnového dne MgA. Lucii Laubovou, aby zájemci o tuto největší flétnovou akci u nás věděli, do čeho jdou.

O to větší pro ně byl ale šok, když jsem v deváté třídě přišla s tím, že chci zkusit konzervatoř. Dále jsem studovala na Konzervatoři evangelické akademie v Kroměříži, a pak poslední dva roky v Olomouci, kam se celá škola během mého studia přestěhovala. A poté jsem se dostala na JAMU a HAMU, ale já jsem moc toužila po Praze.

Asi vždy pedagog hlavního oboru a korepetitor. Na ZUŠ paní učitelka Julie Benešová, na konzervatoři Marika Žáková a Helena Fialová, na HAMU paní profesorka Magdaléna Hajóssyová a pan profesor Jaroslav Šaroun. A po vysoké škole japonská sopranistka Michiyo Keiko a německá sopranistka Maida Hundeling.

Hostovala jsem v divadle v Liberci a v Košicích. V Liberci jsem zpívala v Kouzelné flétně a v Košicích v představení Ariadna na Naxu, dále jsem měla zpívat postavu Sofie ve Wertheru, ale bohužel to celé stopnul covid. Mám moc ale ráda taky recitály, koncerty, kde je člověk sám za sebe a může danou postavu interpretovat svobodně. Ráda zpívám i písňový repertoár, komorní hudbu. Hodně koncertuju. V rámci Roku české hudby jsem měla možnost v červnu minulého roku naší zemi reprezentovat v USA. Koncert se uskutečnil v rámci výstavy “Favorite songs and arias of Czech prima donnas”, pořádané Metropolitní operou ve spolupráci s Českým centrem New York. Na programu zazněly písně a árie Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka nebo také cyklus písní Emy Destinnové. Stejné koncerty proběhly ještě v Bostonu a ve městě Sacco, ve státě Maine.

Učím už asi deset let na naší Popelce v Praze. To je můj hlavní pedagogický proud, díky kterému mám zkušenosti v pedagogice nejen s oborem Zpěv, ale taky s Hudební naukou.

Mám spoustu hudebních vzorů, spoustu zpěváků ale i instrumentalistů jak z českého hudebního světa, tak i ze zahraniční scény. Ale možná překvapivě mým zatím asi největším hudebním vzorem byl můj milovaný pan profesor Jaroslav Šaroun – klavírista, korepetitor, skladatel, pedagog a dlouholetý člen České filharmonie. Jeho nasazení, zápal, poctivá práce, ale také pokora k autorovi skladby a k provedení díla byla nezapomenutelná.

Vnímám jako neuvěřitelnou vděčnost, že jsem mohla na Akademii spolupracovat právě s ním – s tak skvělým a výjimečným muzikantem, který dokázal nevšedním způsobem rozeznít každý klavír a hlavně byl člověkem, který mě naučil „té pravé lásce k hudbě a životu“. O to větší bolest byla a je, že zemřel na covid už před čtyřmi lety. Říká se, že všichni lidi jsou nahraditelní. Vím už, že to není pravda! Ale věřím, že už teď v nebi hraje ty nekrásnější symfonie! Byl to Anděl!

Letos jsem připravila deset dětí, ale do Krajského kola mohlo nakonec jít „jen“ osm. Dva žáci se bohužel z rodinných důvodů nemohli školního kola účastnit. A v Krajském kole, které se konalo na ZUŠ Taussigova, se moji studenti umístili takto: získali dvě třetí místa, tři druhá místa a tři první místa. Z toho dvě s postupem do Ústředního kola – ze všech těchto umístění mám velikou radost!

Určitě ano!! Když jsem začínala vyučovat, musela jsem si spoustu věcí, které jsem sama již uměla z dětství ze své ZUŠ, pak z konzervatoře a akademie znovu projít a uvědomit si, jak je vlastně dělám a umět je i nahlas vyslovit, vysvětlit. V tomto procesu mě spousta věcí pomohlo následně i v mém zpěvu. U nás zpěváků hodně pracujeme s představami, pocity, malými i velkými pohyby v těle, s dechem, postojem… Hodně věcí je konkrétních, ale hodně taky abstraktních. Velmi se taky dotýkáme psychiky a vnímání celého těla. Moc mě baví celý tento proces v kombinaci, jak je každý originál s jinými prožitky, anatomií těla, tedy i jinou barvou hlasu. Je to úžasné dobrodružství a objevování, z kterého, když vidím, že studenti mají radost a přináší to „ovoce“, tak mám velkou radost a Pocit Smyslu i já.

Pěkné jarní dny a Požehnané Velikonoce!

Rozhovor připravil ML

Vystudovala operní zpěv a je absolventkou HAMU v Praze ve třídě prof. Magdalény Hajóssyové. Již během svých studií rozvíjela bohatou koncertní činnost. Vedle sólových recitálů a řady komorních projektů spolupracovala také sólově s Filharmonií Brno, Moravskou filharmonií Olomouc a s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín. Je držitelkou 3. ceny na Mezinárodní pěvecké soutěži Premio internazionale di Canto Lirico (Fasano – Itálie) a mnoha ocenění za interpretaci v písňové i operní tvorbě (poslední – Mezinárodní soutěž Karlovy Vary 2022 – Cena Jiřího Štilce Arcodiva, Mezinárodní soutěž Karlovy Vary 2023 – Cena Antonína Dvořáka za nejlepší interpretaci a Cena za mimořádný pěvecký výkon). Na své pěvecké technice pracovala s japonskou sopranistkou Michiyo Keiko a německou sopranistkou Maidou Hundeling. Hostovala ve Státním divadle v Košicích a v Liberci. Je členkou vokálně – instrumentálního souboru FF ansamble a členkou hudebního projektu Láska k české hudbě.

V rámci Roku české hudby měla možnost v červnu 2024 naší zemi reprezentovat v USA. Koncert se uskutečnil v rámci výstavy “Favorite songs and arias of Czech prima donnas”, pořádané Metropolitní operou ve spolupráci s Českým centrem New York. Na programu zazněly písně a árie Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka nebo také cyklus písní Emy Destinnové. Stejné koncerty proběhly ještě v Bostonu a ve městě Sacco, ve státě Maine.

Vedle své sólové pěvecké činnosti vyučuje na pražské ZUŠ Popelka (obor Zpěv). Má také bohaté zkušenosti s prací s dětmi v oboru Hudební nauky a Sborového zpěvu. Toto prostředí a její vztah k dětem jí bylo inspirací pro pohádkové příběhy, které vyšly jako součást cyklu písní „Rozpustilé písničky“ v roce 2019 pod nakladatelstvím Českého rozhlasu.